SU-7

Suchoj Su-7

je sovětský jednomotorový proudový taktický bombardér.

SU-7BM
SU-7BKL
SU-7U

Základní takticko-technická data
(Su - 7)

 
Su-7BM
Su-7BKL
Su-7U
Motor
AL-7F1-150V
AL-7F1-250
AL-7F1-150
Tah motoru
96 kN
96 kN
96 kN
Rozpětí křídel
9,31 m
9,31 m
9,31 m
Délka bez PVD
16,61 m
16,80 m
17,00 m
Výška
4,99 m
4,99 m
4,99 m
Max. rychlost
2 120 km/h
2 150 km/h
2 070 km/h
Prázdná hmotnost
8 370 kg
8 950 kg
9 310 kg
Max. vzletová hmotnost
12 750 kg
13 750 kg
13 510 kg
Dostup statický
18 200 m
17 200 m
17 000 m
Dolet
1 875 km
1650 km
1 430 km
Hmotnost paliva
2 830 kg
3 020 kg
2 820 kg

Suchoj Su-7 je jednomotorový celokovový středoplošník s šípovým křídlem, příďovým tříkolovým podvozkem a hermetizovanou kabinou. Bylo počítáno s tím, ře tento stroj bude schopný provádět jaderné útoky. Předpokládalo se, že letouny budou muset operovat z nezpevněných vzletových ploch a proto byl podvozek vybaven hydraulicky vysouvatelnými lyžinami. Vývoj stíhacího bombardéru nazvaného Su-7 začal v Suchojově konstrukční kanceláři v roce 1953. První prototyp vzlétl 7. října 1955. Vykonal ho A.G. Kočetkov. Vznikly dva prototypy rozdílné koncepce, S-1 s šípovým křídlem a T-2 s trojúhelníkovým křídlem. Z prototypu T-2 vedl další vývoj k typu Suchoj Su-9, z prototypů S-1, S-2 a S-22 vznikl Suchoj Su-7. Sériová výroba byla zahájena v roce 1958 v závodě v Komsomolsku na Amuru, do výzbroje Sovětské armády i armád dalších zemí Varšavské smlouvy byl dodáván v letech 1961 až 1971. Výroba Su-7 byla po 16 letech v roce 1971 ukončena. Za tu dobu vzniklo 7 modifikací.

VERZE:
Su-7
Malá základní série s motorem AL-7F (výroba 1958-1960) o maximálním tahu 88,29 kN. Používán pouze jako stíhací letoun.

Su-7B
Verze určená jako stíhací bombardér (výroba 1960-1961). Měl být schopen nosit taktické jaderné zbraně. Na základě změněných požadavků letectva SSSR vznikla v březnu 1956 stíhací-bombardovací modifikace označovaná Su-7B (Fitter B), která mohla nosit také protizemní neřízené rakety S-5, S-3K a S-24. Ta přišla do výzbroje v lednu 1961. Do výzbroje sovětské armády a armád spřátelených zemí byl dodáván v letech 1961 až 1971.

Su-7BM
Vyráběný od roku 1963. Jde o verzi B s novým výkonějším a spolehlivějším motorem AL-7F-150 o tahu 98kN, zvýšenou zásobou paliva, varovnou stanicí ozáření RL ze zadní polosféry a katapultovací sedačkou KS-3 s charakteristikami 50m / 300km/h. Byl to první typ v Sovětském svazu schopný nést taktické jaderné zbraně (v ČSLA letouny od série 56 a v.č. 10).
Létal i na základně v Náměšti nad Oslavou.

Su-7BKL
Úprava pro použití na letištích s nezpevněnou plochou.
Tato nejvíce vyráběná verze nahradila od roku 1965 výrobu typu staršího typu BM. Do roku 1971 se vyrobilo asi 500 kusů. Su-7 BKL byl vybaven pro použití na polních letištích, vedle běžných podvozkových kol hydraulicky ovládanými lyžemi vedle hlavního podvozku. Používal novější motory AL-7F1-250 (čísla 100, 150, 200, 250 udávaly rezurs motoru do GO), při startu mohly být použity raketové urychlovače a při přistání pomáhaly dva brzdící padáky. Dále byl vybaven modernější katapultovací sedačkou KS-4 s charakteristikami 0m / 140km/h.
Létal i na základně v Náměšti nad Oslavou.

Su-7BMK
Upravená verze Su-7BM se zdokonalenou avionikou, určená pro vývoz do zemí mimo Varšavskou smlouvu, dalšími dvěma vnějšími závěsníky a katapultovací sedačkou KM-1 s charakteristikami 0-0. Tato verze se vyráběla od roku 1965.

Su-7IG
Úprava pro zkoušky křídla s měnitelnou geometrií, další vývoj vedl k Su-17.

Su-7U
V kódu NATO Moujik. Dvoumístná cvičně-bpjová verze odvozená z verze Su-7B. Má prodloužený trup. Kvůli místu pro druhého člena posádky byla zrušena jedna trupová nádrž pro 200 kg paliva. Nicméně zůstal letoun bojeschopný.
Instruktor na zadním sedadle má k dispozici systém pro simulaci závad (problémy s podvozkem, klapkami a aerodynamickými brzdami). Výhled ze sedadla instruktora je kupodivu lepší než ze sedadla pilota. Při rychlostech pod 600 km/hod může instruktor využít vysouvací periskop. Byl vybaven hlavními podvozkovými koly KT 117 s chlazením disků směsí lihu a vody k vícenásobnému přistání.
První let uskutečnil Su-7U dne 25.října 1965.
Létal i na základně v Náměšti nad Oslavou.

Su-7UM
Dvoumístná cvičně verze odvozená z verze Su-7BM.

Su-7UKL
Dvoumístná cvičně verze odvozená z verze Su-7BKL.

Su-7UMK
Dvoumístná cvičně verze odvozená z verze Su-7BMK.
Su-7UMK je označení exportní verze.

UŽIVATELÉ:
Létal asi v 15 zemích, mimo jiné i v Československu (zde typy Su-7BM a Su-7BKL), Polsku (zde létal v letech 1964 až 1990), Rumunsku, Číně, Alžíru, Afganistán, Bangladéš, Íráku, Indii, KLDR. Byl i bojově nasazen.

BOJOVÉ NASAZENÍ:

  • Válka Pákistánu s Indií (1971)
    Indie použila Su-7 k útokům na pákistánské pozemní cíle a k průzkumu. Zřejmě v akcích ztratila 19 letounů. Naopak došlo ke kuriozní situaci, kdy indický stíhací bombardér Su-7 sestřelil pákistánský Šenjang F-6, což je čínská kopie letounu Mig-19.
  • Válka Egypta s Izraelem
  • Válka Sýrie s Izraelem
  • Válka Íráku s Íránem
  • Válka v Afghánistánu
  • Perský záliv
    Asi 70 kusů Su-7/17/20 bojovalo v Perském zálivu na Írácké straně. Americké F-15C sestřelily 4.

VÝZBROJ:
Letoun byl vyzbrojen dvěma 30 mm kanony Nudelman-Richter NR-30, na trupových a křídlových závěsnících mohl nést další výzbroj do 2500 kg nebo přídavné nádrže. Sloužil i jako nosič jaderných zbraní. Tento typ byl výchozím typem pro Suchoje Su-17/-20/-22.

Nahoru