Úvodní stránka > SU-22 Fitter

SU-22 Fitter

Suchoj Su - 22 Fitter

je jednomotorový letoun

SU-22M4
SU-22UM-3K

Základní takticko-technická data
(Su-22)

  Su-22 M4 Su-22 UM-3K
Motor 1x Ljulka AL-21F3, 109,8 kN 1x Ljulka AL-21F3, 109,8 kN
Délka s PVD 19,026 m 19,026 m
Výška 5,129 m 4,9 m
Stoupavost 230 m/s 230 m/s
Rozpětí křídla při úhlu šípu 63° 10,02 m 10,04 m
Rozpětí křídla při úhlu šípu 30° 13,68 m 13,7 m
Maximální rychlost ve výšce 200 m 1 350 km/h 1 350 km/h
Maximální rychlost ve výšce 11 000 m 1,7 Mach 2,1 Mach
Maximální dostup 18 000 m 18 000 m
Maximální dolet 2 300 km 1 980 km
Maximální vzletová hmotnost 19 400 kg 18 800 kg

Bojový rádius

675 km 650 km
Praktický dostup s forsáží 15 200 m 15 200 m

Na počátku 60. let se v SSSR dozvěděli, že Britové a Američané vyřešili problémy měnitelné geometrie křídla a zahájili v této oblasti vývoj. Stíhací bombardér Su-7 byl prvním kandidátem na takový letoun. Měnitelná geometrie křídel zkracuje vzletovou a přistávací dráhu a zároveň prodlužuje dolet. Zástavba křídla s plně měnitelnou geometrií by si ale vyžádala úplnou přestavbu křídla a trupu. Proto bylo rozhodnuto upravit Su-7 na typ s částečně měnitelnou geometrií křídel. Koncepce částečně měnitelné geometrie spočívá v tom, že pohyblivé jsou pouze vnější části křídla. Tento návrh byl realizován na prototypu S-22I, později přeznačeném na Su-7IG (Izmeňjajemaja geometria). Prototyp dostal kódové označení NATO Fitter-B. První let se uskutečnil 2.srpna 1966. U letounu se výrazně zlepšila nosnost, dolet a zkrátila se vzletová dráha. Typ byl zařazen do sériové výroby pod označením Su-17.

Jeho neúspěšným soupeřem byl Mikojanův I-3U (někdy označován jako I-380).

Do služby byl Su-17 zařazen v roce 1971. Vyráběl se od roku 1970 do roku 1990 a bylo vyrobeno asi 3000 kusů v mnoha modifikacích. Podle modifikace se také liší označení. Buď Su-17 nebo exportní varianty Su-20 a Su-22.

U nás sloužily verze Su-22 M-4 a Su-22 UM-3K. Poslední byl z naší armády vyřazen v roce 2002.
Určení Su-17 bylo sice stíhací-bombardér, ale většinou byly používány jako bombardéry. Úlohu stíhacího bombardéru sdílel Su-17 společně s MiG-27. Oba typy měly stejné určení, téměř stejné výkony a byly vyrobeny v přibližně stejném množství. Důvodem k tomu, že byly vyráběny a používány dva typy téhož určení bylo to, že vláda SSSR nechtěla urazit ani konstrukční kancelář MiG ani Su. Bylo to sice drahé rozhodnutí, ale v té době bylo prvořadé politické hledisko.

Su-17 je stále moderní letoun se schopnou avionikou a učinnou výzbrojí.

VERZE:
Su-17 Fitter B
První sériová verze vyrobená v malém množství.
Su-17 M Fitter C
Verze s účinnějším motorem AL-21F-3. Sloužil u sovětských vzdušných sil a námořnictva.
Su-17 M-2 Fitter D
Má mírně prodlouženou a sníženou příď, radar pro sledování terénu v radomu pod přídí a laserový hledáček ve středovém kuželu nasávacího otvoru. Od této verze mají Su-17 objemnější hřbetní nástavbu.
Su-17 M-3 Fitter H
Pro lepší výhled pilota byla přestavěna příď, která byla skloněna o 3° dolů. Je schopen odpalovat rakety vzduch-vzduch. Další změny jsou ve vnitřní konstrukci.
Su-17 UM-2 Fitter E
Dvoumístná cvičně-bojová verze odvozená od Su-17 M-2. Nemá ale příďový radom a má širší a vyšší hřbetní nástavbu pro větší zásobu paliva. Má jen jeden kanón v kořeni pravého křídla.
Su-17 UM-3 Fitter G
Zdokonalená verze Su-17 UM-2 vybavená dopplerovským navigačním systémem, s vyšší kýlovou plochou a větší zásobou paliva.
Su-17 M-4 Fitter K
Verze z roku 1984. Na první pohled se od starších verzí odlišuje malým vstupním otvorem pro studený vzduch na hřbetě u kořene kýlovky. Ve výzbroji verze M-4 jsou i 4 kanónová pozdra pro 23 mm kanóny, z nichž dva byly instalovány tak, aby střílely dozadu. Letoun má rovněž bohatou výzbroj pro vedení REB.
Su-20 Fitter C
Je exportní variantou Su-17 M se stejným motorem, ale horším přístrojovým vybavením.
Su-20 R
Je průzkumná verze.
Su-22 Fitter F
Je exportní variantou Su-17 M-2. Oproti ní má rozšířenou zadní část trupu pro nový motor Tumanskij R-29-BS-300, který byl podobný motoru MiG-27. Je schopen odpalovat IČ rakety vzduch-vzduch K-13A.
Su-22 U
Je exportní variantou Su-17 UM-2.
Su-22 M-3 Fitter J
Je exportní variantou Su-17 M-3. Má vyšší zásobu paliva a vyšší kýlovou plochu. Oproti Su-17 M-3, který může být vyzbrojen střelami vzduch-země, může Su-22 M-3 nést i střely vzduch-vzduch K-13A (AA-2) Atoll.
Su-22 UM-3K Fitter G
Je exportní variantou Su-17 UM-3. Měl nadzvukové vstupní ústrojí s výsuvným středovým kuželem a přisávacími klapkami ovládanými elektrickým hydraulickým systémem ESUV-1V. Toto mu umožňovalo dosahovat maximální rychlosti v H=11 000 m okolo 2,1 Mach. Sloužil i v našem letectvu.
Su-22 M-4
Je konečnou verzí exportního typu Su-22. Je odvozena od Su-17 M-4. Poháněna je motorem Ljulka AL-21F-3.

UŽIVATELÉ:
- Su-17 sloužil výlučně v letectvu SSSR.
- Su-20 sloužil v SSSR, Polsku, NDR, Alžíru, Egyptě, Sýrii, Íráku, Afghánistánu a Jemenské demokratické republice.
- Su-22 sloužil v Československu (v roce 1998 létalo v České republice: 28 Su-22 M-4 a 5 Su-22 UM-3K), Peru, Líbyi a v dalších zemích.

BOJOVÉ NASAZENÍ:
USA x Libie
V srpnu 1981 byly za konfliktu v zálivu Velká Syrta sestřeleny dvěma americkými F-14 z VF-41 dva Libijské Su-22 M-2.
Perský záliv
Asi 70 kusů Su-7/17/20/22 bojovalo v Perském zálivu na Írácké straně. Americké F-15C sestřelily 4 Su-7/17/20 a 2 Su-22.

Nahoru