Úvodní stránka > L-29 Delfín

L-29 Delfín

L-29 Delfín

je jednomotorový, dvojmístný letoun

L-29
Základní takticko-technická data
(L - 29 Delfín)

Rozpětí křídla 10,29 m
Délka 10,81 m
Výška 3,13 m
Stoupavost 14 m/s
Vytrvalost 2,5 hod
Maximální rychlost 655 km/hod
Maximální dostup 12 100 m
Maximální dolet 920 km
Maximální vzletová hmotnost 3 540 kg
Hmotnost prázdného letounu 2 280 kg

Pohonná jednotka (motor) - maximální tah

Motorlet M-701, 8,73 kN
Vzletová dráha (na trávě) 615 m
Dojezdová dráha 645 m

Byl zamýšlen jako náhrada pístových cvičných letounů československého letectva. Delfín byl první proudový letoun československé konstrukce. Práce byly zahájeny v roce 1955 a první prototyp byl dokončen v prosinci 1958. Na něm proběhly statické zkoušky. Do vzduchu se dostal 5.dubna 1959 druhý postavený stroj. Poháněl jej britský motor Bristol Siddelley Viper. Až v červenci 1960 byl do draku XL29 zastavěn nově vyvinutý český proudový motor Motorlet M-701. Od sériového provedení se prototyp kromě motoru odlišoval pitotstatickou trubicí v kořeni VOP a přistávacím reflektorem v přídi.
V kódu NATO dostal Delfín označení Maya.

Přetlaková kabina má synchronizovaná vystřelovací sedadla. Přední kryt kabiny se odklápí do strany a zadní se odsouvá dozadu. Letoun může operovat z travnatých, písčitých i podmáčených ploch. Jeho výzbroj tvoří zaměřovač s fotokulometem ASP-3MN/U. Na dva křídelní závěsníky o nosnosti po 100 kg lze zavěsit rakety, kontejnerové kulomety ráže 7,62 mm, či cvičné nebo ostré pumy.

V roce 1961 zvítězil L29 nad polským TS-11 Iskra a sovětským Jak-30 v soutěži o standardní cvičný stroj zemí Varšavské smlouvy. Vyjímkou zůstalo Polsko, které dál používalo svou Iskru. Soutěž probíhala v SSSR na letišti v Moninu. TS-11 se ukázal jako nejméně vhodný pro výcvik. Z posuzovaných letounů měl nejvyšší přistávací rychlost a velkou citlivost v řízení. L29 dovoluje jednoduché a přesné provedení startu a přistání, poskytuje lepší výhled z obou kabin a navíc má možnost pod křídlo zavěsit zbraně a tím dovoluje také nácvik bojové přípravy.

Do služby nastoupil v roce 1963 a do skončení výroby v roce 1974 bylo vyrobeno 3 665 Delfínů. Z toho 2 000 odebral SSSR.

VERZE:
L29 Delfín
Základní cvičná verze.
Létal i na základně v Náměšti nad Oslavou.

L29 A Akrobat
Tohoto akrobatického speciálu byly vyrobeny pouze dva kusy. Měl odstraněné zadní sedadlo včetně řízení a organické sklo zadní části kabiny bylo nahrazeno duralovým plechem. Letoun měl vyšší stoupavost, kratší rozjezd a byl obratnější. Poprvé vzlétl v roce 1967.

L29 R
Fotoprůzkumná a bitevní verze z roku 1965 vyrobená pouze v jednom prototypu. Od cvičné verze L29 se lišil zástavbou speciální lafety pro fotovýstroj na spodní straně trupu pod pilotními prostory. Vzhledem k malému doletu se na konce křídla pevně montovaly přídavné nádrže.
Létal i na základně v Náměšti nad Oslavou.

L29 RS
V roce 1977 vznikla v LO Trenčín varianta L29RS, což byla jednomístná úprava L29 R bez kamer v lafetě a bez nádrží na koncích křídla.
Létal i na základně v Náměšti nad Oslavou.

UŽIVATELÉ:
Létal v Československu (v roce 1998 létalo v České republice: 24 L29), Bulharsku, Polsku, NDR, Maďarsku, Rumunsku, Egyptě, Guineji, Indonésii, Íráku, Nigérii, SSSR, Sýrii a Ugandě.

BOJOVÉ NASAZENÍ:
Nigerie - 1967

V občanské válce bojovaly upravené L29 na straně vládních vojsk.
Britské ministerstvo obrany předpokládalo, že na letecké základně Tallil Iráčané pracovali na přestavbě letounu L29 na bezpilotní verzi schopnou nést na značnou vzdálenost chemické a biologické zbraně. Proto na zmíněnou základnu udeřilo v noci 18. prosince 1998 v rámci operace Desert Fox britské TORNADO a dosáhlo přímého zásahu hangáru. Informaci o přestavbě L29 přinesl také americký AW&ST a další periodika.

Nahoru